Trauma a terapie

(práce s traumatem)

.

Veškeré individuální konzultace a terapie, stejně jako skupinové workshopy a semináře probíhají v rámci specifického přístupu SiT Systému.

.

Co je trauma

Je mnoho definic traumatu, ale v zásadě jde z pohledu psychoterapie o proces, ve kterém je jedinec vystaven násilí, ohrožení života, fyzického či psychického zdraví, kdy selhaly obranné mechanismy a systém zpracování pocitů a vjemů v mozku a těle je natolik přetížen, že spouští filtrační a pudové automatické reakce módu přežití, včetně strukturálních změn v naši psyché, prostřednictvím vytěsnění (disociace) části naší psyché, naší identity, což se projeví ve všech dále uvedených oblastech.

Traumatický zážitek aktivuje a ukládá se ve specifických částech našeho mozku, jakými jsou amygdala a hippocampus a po odpojení racionálních center se spouští přímá cesta, přes tzv. hadí-reptiloidní pudovou část mozku, k reakcím přežití (útěk, útok, zmrznutí).

Můžeme rozlišit traumata:

• traumata během vlastního života
• prenatální a porodní traumata
• systemická traumata (přenosy z rodinného systému)

a nebo traumata:

• bodová traumata (jednotlivé krátké události) - přepadení, úrazy, náhlé ztráty blízkých, svědectví násilných činů, narkózy, ztráty vědomí
• dlouhodobá traumata - těžké úseky života, dětství, trvalé násilí a bolest,
• vývojová traumata - traumata z nenasycení v jednotlivých vývojových etapách, nezpracovaná archetypální témata
• separační traumata - traumata spojená s nedokončenými či probíhajícími separačními procesy
• esenciální traumata - odpojení od našich zdrojových esencí vedoucí ke ztrátě vědomí KDO JSEM JÁ
• traumata vložených virových vzorců v myšlení a vnímání - zvláštní druh traumatu, většinou bodově vložených a dlouhodobě působících, sloužících ke kontrole a ovládání jedince i davu a udržování v iluzích a deficitních potřebách. Viry v myšlení nás mohou v určité chvíli chránit, strážit či kompenzovat trauma v zájmu našeho přežití, jindy mohou být slepě a nevědomě opakovány a nebo mohou být záměrně vkládány s důvodu kontroly a touhy po moci.

Také můžeme rozlišovat traumata:

traumata z přerušeného sblížení, traumata ze ztráty blízké osoby, traumata oddělení od matky, traumata násilný činů (prožitých či svědčených), traumata popřených kořenů, válečná traumata .....

.

Co je potřeba

.

Pro úspěšnou práci s traumaty a trvalé změny

(bez retraumatizací a bez toho, že by byly vykoupené přesunem problému do jiných oblasti života či fyzického těla nebo vytvořením nové iluze či jiné chyby),

je zapotřebí pracovat s vědomím všech traumatických procesů a oblastí dopadu traumatu v systemickém pojetí celé traumatické struktury (vnitřní i vnější).

Je rovněž zapotřebí respektovat určitou časovou posloupnost jednotlivých kroků a probíhající velmi individuální proces léčení a integrace,

je zapotřebí se vyhnout prvkům násilí - postupům, strategiím a technikám, které by v danou chvíli byly retraumatizující, a to i přes to, jestliže se jich klient, v rámci svých retraumatizačních strategií, sám dožaduje.

.

OBLASTI PŮSOBENÍ TRAUMAT A PRÁCE S NIMI JSOU:

1.            OBLAST PAMĚTI A INFORMACÍ  (INFORMACÍ O ZDROJOVÉ UDÁLOSTI).

2.            OBLAST IDENTIT - INTEGRACE VLASTNÍCH VYTĚSNĚNÝCH ČÁSTÍ A DEZINTEGRACE PARAZITICKÝCH ČÁSTÍ

3.            OBLAST TRAUMATICKÝCH STRATEGIÍ (OBRANY, PREVENCE, KOMPENZACE, RETRAUMATIZACE)

4.            OBLAST VNÍMANÝCH ŽIVOTNÍCH HODNOT (PŘEZNAČENÍ, SPOJENÍ, VIRY V MYŠLENÍ, ILUZE)

5.            OBLAST MOTIVACE, SKRYTÝCH ZISKŮ A EKOLOGIE VZTAHŮ V SYSTÉMU

6.            OBLAST ZAPLETENÍ V SYSTEMICKÝCH VZTAZÍCH RODINNÉHO SYSTÉMU.

7.            OBLAST ZDROJOVÝCH ESENCÍ (ESENCE A DALŠÍ ZDROJE)

8.            OBLAST ZADRŽENÝCH TRAUMATICKÝCH ENERGIÍ (EMOCE, TĚLO)

9.            OBLAST SEPARAČNÍCH A VÝVOJOVÝCH FÁZÍ

10.        OBLAST PROJEVŮ TRAUMATU V REALITĚ KLIENTA (KONKRÉTNÍ VNÍMÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ ILUZE).

11.        OBLAST UKOTVENÍ VNITŘNÍ STRUKTURY KLIENTA  (VĚDOMÍ SAMA SEBE, SVÝCH ČÁSTÍ, PROCESŮ A DĚJŮ, JAKO BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ ZMĚNY MÍSTO ILUZORNÍCH OPĚRNÝCH BODŮ A ZMATKŮ).

12.        OBLAST UKOTVENÍ V NOVÉ REALITĚ  (VNÍMÁNÍ A PROŽÍVÁNÍ V REALITĚ, NOVÉ MOŽNOSTI a dovednosti, VYTVÁŘENÍ REALITY A EMOČNÍ SVOBODA, SVOBODA MYŠLENÍ).

.

V tomto systému oblastí působení traumat si tedy můžeme začít uvědomovat, KDO to ve mně vlastně má problém, prožívá to či ono, jaká identita je v tu chvíli vládnoucí, či která vytváří problém, jaké motivy a jaké strategie má, v jaké fázi a procesu se nachází, jak vnímá realitu a cítí své tělo…. Pokud totiž nemáme toto rozlišení, tak snadno i s nejlepším úmyslem, spouštíme proces retraumatizace a podporujeme nějakou kompenzační identitu nebo zbytečně bojujeme s obrannou identitou apod.

Uvolňování traumatických energií z tělesných bloků a pancířů

• Pracovat se zohledněním typu traumatické strategie při vzniku traumatu, tedy preferovat jiné a nové strategie.
• Pracovat v celém systému těla a jeho dílčích částí.
• Pracovat se zohledněním symetrické kompenzace v těle.
• Zohledňovat řetězení traumat a jejich posloupnosti ukládání v těle.
• Pracovat se zamrznutou resp. úlevovou traumatickou pozicí těla a sdělením, které nám takto předává (pokud bychom bez toho začli tělo hned napravovat a cvičit, lámat a tlačit do teoreticky ideální polohy či násilím přinutili najít jinou úlevovou polohu, tak jen hrubě retraumatizujeme)
• Preferovat nepřímou cestu k uvolnění tělesných bloků a pancířů.
• V případě přímé práce s oblastmi tělesných bloků a pancířů pak využít primárně uvolnění přes neurolymfatické body, trigger pointy, tender pointy a reflexní body (ideálně v systému MFK), a to formou velmi individuálně zvoleného kontaktu (adekvátní tlak či masáž, dotek, komunikace s body, hlazení, prostor pro svobodné vyjádření či katarzi ...) v určité posloupnosti a řetězcích traumatického zapletení v částech těla, nebo přes systemickou práci s kraniosakrálním systémem - viz. CST.
•  Silovější, avšak adekvátní stimulaci, jde uplatnit jen ve fázi spojování s traumatickou událostí, ale rozhodně ne v dalších fázích zpracování této události, kdy je naopak většinou zapotřebí použít tehdy deficitní strategie (přijetí, hlazení, dotek, slovo, zvuk, svobodný prostor pro jakýkoliv projev a vyjádření....). Je tedy zapotřebí rozlišovat určité fáze v celém procesu uvolňování zadržených traumatických energií. Tyto fáze jsou: spojení s událostí-spojení s vytěsněnými a zúčastněnými částmi-jejich svobodné vyjádření-ukončování nedokončených startegií-přijetí reality-uvolnění-nové strategie a nová realita.
• Vést klienta k uvolnění traumatické energie pod jeho vlastním vedením či spontánně, tedy vytvářet bezpečný prostor pro jeho jakýkoliv svobodný projev, jen s lehkou a bezpečnou stimulací bez násilných externích zásahů. Tento princip je základní i pro všechny další techniky na uvolnění traumatických bloků v těle.
• Práci s tělem propojit vždy s detoxikací celého těla a zbavováním patogenních, parazitických organismů v našem těle, co by strážců traumatu a traumatických bloků v těle.
• - více o tomto bodě zde.

Řetězení traumat

Neřešená traumata mají v rámci nezrealizovaných obranných starategií, nenaplněných potřeb a vytěsněných částí ve snaze dokončit proces, kompenzovat, přivolat pomoc a pozornost, ukázat své zranění, dovolat se spravedlnosti či uvolnit zadržené energie, zcela zásadní vliv na nevědomé vytváření reality kolem nás, takže dochází často k tendencím dostávat se do podobných situací a rozhodování v nich, nebo fyzických traumatických poloh, pocitů a stavů, jako u zdrojového traumatu, takže vznikají celé řetězce na sebe navazujících traumatických zážitků. Tyto řetězce je důležité se snažit identifikovat a nejen ošetřit jednotlivá traumata, ale hledat také zdrojové trauma. Počátky těchto řetězců (pod přímým vlivem traumatického zapletení v rodinném systému) se často začínají fixovat v našem životě už v našem prenatálním období či při porodu.

.

Retraumatizace

Retraumatizace je takový děj, který spojuje znovu člověka se zdrojovou traumatickou událostí, s tehdejší konfrontací s násilím a bolestí, tehdejší bezmocí a nenaplněnými potřebami-obranami či způsoby tehdejších obranných a kompenzačních strategií, a to bez vedení k ukončení a změně těchto procesů nebo vede k popření-odsouzení vlastních vytěsněných-zavržených části naší psyché nebo v nás potvrzuje spojení s vytěsněnými parazitickými částmi našich předků a potvrzuje přeznačené hodnoty a pomocné iluze bez impulsů k vnitřní integraci a vytváření nové vnitřní struktury jedince.

Při retraumatizaci se aktivují v mozku oblasti, které nás spojují se vzpomínkama na traumatickou událost, prožitými emocemi a iracionálníh pudových reakcí a obran v módu přežití. (amygdala, hippocampus,....)

Každá retraumatizace upevňuje staré obranné či kompenzačí strategie (současně už destruktivní), ukotvuje iluzi a nevědomé procesy se zmatkem v naší identitě a často vede k další a další disociaci naší psyché a filtrování naší schopnosti svobodné emocionální akce a reakce stejně jako používání našich smyslů.

Stejně jako obrana traumatizovaných vytěsněných částí a udržení náročných kompenzačních a preventivních strategií tak každá retraumatizace vyčerpává naše energetické zdroje a motivace pro změnu.

Retraumatizace může být :

1. zcela nevědomá - způsobená opakováním starých vzorců jednání, myšlení a přesvědčení
2. zcela vědomá za účelem získání kontroly a vlády nad někým či určitou skupinou, národy ...
3. nevědomě přeznačená na vědomou vlastní pozitivní potřebu, v rámci vlastních nevědomých kompenzačních strategií či nedokončených obranných strategií, v nevědomé naději na ukončení traumatického procesu,
4. nevědomě přeznačená na uvědomělou potřebu těch "nevědomých druhých" v rámci vlastních nevědomých kompenzačních strategií či nedokončených obranných strategií a ztráty kontaktu se svými disociovanými částmi a potřeby s nimi zůstat v kontaktu alespoň zástupným způsobem,
5. projevem nevědomé potřeby po zpracování separačních a vývojových témat a udržení iluze, že tento proces probíhá
6. náhodná - kdy se nějaký podnět, děj, pocit, čas, slovo atd. stane spouštěčem původní či nezrealizované reakce spojené se zdrojovým traumatem (tzv. Trigger) - tento jev byl popsán jako post- traumatický stresový syndrom (PTSS, PTSD) u bývalých vojáků.

Přehled nejčastějších retraumatizačních nešvarů lektorů a terapeutů při individuální či skupinové práci:

• lektor manipuluje-posouvá postavy zástupců podle svých představ či ideálních vzorů, jako s figurkami na šachovnici
• lektor vede k iluzornímu šťastnému konci (ideálnímu obrazu), který však neodpovídá realitě, ale deficitním nenasyceným přáním a v něm klienta nechá nebo ho do něj násilím vtlačí (často se slovy "a takto si to vem")
• lektor spojuje klienta se zdroji a místo pro posílení k vyřešení traumatu a konfrontaci s realitou, tak zneužije posílení zdrojem v rámci únikové-obranné strategie a odvrácení pozornosti a vytváření iluzí,
• lektor fixuje dosažené změny a další životní kroky na iluzorní pozitivní představy (halucinace), které odpovídají víc jeho přáním, než realitě
• lektor spojuje klienta přímo se zdrojovými ženskými či mužskými energiemi a principy v odpovídající linii (v jejich traumaty přeznačené a ovlivněné deficitní podobě) a prohlubuje tak zmatek ve vnímání mužského a ženského principu, deficitních pocitů s pocity sounáležitosti a síly,
• lektor prosazuje násilím autoritu terapeuta-vedoucího, jako rodič na dítěti
• lektor se snaží kontrolovat dění v celé skupině a nepracuje phenomenologicky (nevyužívá, ale potlačuje spontánně zjevované děje a témata - fenomény ve skupině či u klienta a nerespektuje tak autoritu systému skupiny a reálné potřeby systému klienta)
• lektor nevnímá nebo zneužívá zástupné projekce ve vztahu klient-terapeut a klient-skupina
• lektor nerespektuje systém klienta a jeho zrcadlený stav a snaží se ho hned kontrolovat, umlčovat, říkat jak má mluvit a co, jak mnoho atd
• lektor se snaží držet určitého svého stylu práce (konstelování, terapie) a nerespektuje tak reálný systém klienta (např. vždy takové tiché, klidné, veselé, krátké, vážné, divoké, spořádané konstelace....). Stejně tak se klient retraumatizuje sám, pokud si podle stylu vybírá terapeuta.
• lektor prosazuje násilím autoritu rodiče před klientem-dítětem, navíc bez toho, že by došlo k respektování jeho zraněné - zneužité části právě jeho rodičem
• lektor retraumatizuje dětské traumatizované části klienta nakládáním a tlačením do odpovědnosti, která těmto částem nepřísluší (nutí je chovat se dospěle a odpovědně) či zastrašováním možnými následky
• lektor dopustí nereálné usmiřování a spojování "dítě-rodič" bez toho, že by první proběhlo oddělení, vymezení a byla uznána a přijata existence zraněného, zneužitého, bezmocného, podvedeného, ukřivděného či "nasraného" dítěte
• lektor dopouští, aby probíhal mezi zástupci v konstelaci či v terapii retraumatizující proces ODPOUŠTĚNÍ
• lektor vkládá novou postavu do děje v konstelaci a místo aby prvně konfrontoval, jak ji vnímá klient a okolní zástupci, tak podsouvá autoritativně svůj pohled
• lektor vnucuje své interpretace a nerespektuje pocity a motivy účastníků, když se nehodí do jeho koncepce, případně takto nevhodného "vzpurného" zástupce vymění s obviněním, že za to může jeho stav, problém, postoj a on s ním takto nemůže pracovat
• lektor spojí (ukotví) svým přístupem a tlakem nové kroky a možné změny s násilím a vnějším autoritou - fixuje dosažené změny a další životní kroky na autoritativní či násilný stimul, zastrašení.
• lektor nezohledňuje separační procesy v systému klienta a pozici klienta v nich, stejně jako prožitá traumata
• lektor podpoří odmítání vytěsněných-zavržených části psyché a negativních pocitů a úzkostné upínání na pozitivní pocity
• lektor nerozlišuje parazitické a přeznačené části psyché klienta a potvrdí jeho identitu ve spojení s nimi, místo odhalení a dezintegrace a nalezení vlastní identity, tak příjde retraumatizace a iluze
• lektor nepracuje s traumaty ve všech uvedených 12 oblastech a opustí klienta s pocitem, že dosažený krok je už dostatečný a není třeba se dál k tomu vracet
• lektor neukončuje staré neukončené obranné strategie nebo je naopak potvrdí pro další používání
• lektor se nechá vtáhnout do řešení zapletení v rodinném systému klienta, které nemá přímou souvislost s tématem klienta
• lektor se nechá vtáhnout do pomáhacích potřeb klienta vůči svým předkům v rámci řešení či napravování jejich vztahových zapletení, čištění minulosti
• lektor nerespektuje zakázku a motiv klienta
• lektor nehledá propojení vyjevených témat a procesů v realitě klienta
• lektor neověřuje realitu dosaženého vystupního obrazu-kroku u zástupců v konstelaci nebo při individuální konzultaci a tak může nechat klienta v iluzi
• lektor nevytváří, ale potlačuje racionální strukturu pro zpracování témat a procesů u klienta (často ve stylu - "nesnaž se tomu rozumět, nech to jen působit a ono se to samo nějak vytvoří" - otázkou pak ovšem je, co nového se vytvoří a kdo to vlastně tvoří a proč a kdo to teda tvoří život klienta. Tento přístup retraumatizuje dětské části a fixuje dětské postoje a vytváří prostor pro snadnou ovlivnitelnost a manipulaci.
• lektor-terapeut nezohledňuje vliv zadržených traumatických energií v těle nebo nepracuje s tělem ve struktuře uvedené v oddíle výše.

.

Možnosti terapií

.

Základní nosné metody:

1. NLP a hypnoterapie
2. koučování
3. regresní techniky
4. Bachova květová terapie
5. Aura-soma
6. masáže a další terapie
7.  Tachyon
8. mnoho jiných technik za předpokladu přístupu odpovídajícího struktuře SiT Systému

.

Objednání - viz. aktuální nabídka a kontakty nebo zde (konzultace a terapie) nebo zde (psychoterapeutická a psychosomatická poradna MFK Centra Praha)